05. Terapeutický vztah v KBT

Zpět

Terapeutický vztah v kognitivně behaviorální terapii.

 

Zbytovský Jan

Institut kognitivně behaviorální terapie, Pouchovská 354/8, 503 41 Hradec Králové

_______________________________________________________________

 

Na klienta centrovaná terapie klade mimořádný důraz na vztahovou komponentu terapeutického procesu, psychoanalýza v menší míře a behaviorální terapie historicky klade důraz na techniku. To je často používané psychoterapeutické klišé.  

Výzkum v rámci různých psychoterapeutických škol přinesl provokující důkazy o významu společných faktorů různých psychoterapeutických přístupů. V praxi se dynamický psychoterapeut úplně nezříká behaviorálních technik (relaxace, behaviorální hraní rolí) a naopak behaviorální terapeut vykazuje charakteristiky jinak běžně spojované s terapií dynamickou, když zdůrazňuje, že dosažitelná a měřitelná léčebná změna je možná pouze v kontextu terapeutického vztahu. Tyto nálezy vedly ke konstrukci meta-teorie psychoterapie. Zatímco eklekticismus je prosté směšování různých technika a postupů, meta-model psychoterapie (koncept společných faktorů) popisuje mechanismus validní pro všechny formy psychoterapie.

Pro využití v rámci kognitivně behaviorální terapeutického postupu se hodí t.zv. fázový model (dle KANFERA a GRIMMA). Jde o procesní model, který vytváří most mezi sociálním vlivem a strukturováním terapeutického vztahu a procesu, což je typické pro behaviorální terapii. Terapie je zde chápána jako kooperativní proces řešení problémů.

Struktura a vedení behaviorálně orientované terapie je popisována jako rozhodovací proces terapeuta během assessmentu a během plánování léčby s případným doplňkem interpersonálních aspektů. Jde o sedmifázový proces:

  1. fáze: Definování role a vývoj terapeutické aliance.
  2. fáze: Vytváření ochoty (vůle) ke změně
  3. fáze: Behaviorální analýza.
  4. fáze: Léčebný program.
  5. fáze: Vedení léčby.
  6. fáze: Monitorování a hodnotící proces.
  7. fáze: Generalizování pokroku v léčení a vztahové odpoutání.

 

V behaviorální terapii bývá efektivita léčebných technik více zdůrazňována, než podmínky, za jakých jsou tyto techniky využívány.

  • 2 –

 

Vytvoření terapeutického vztahu však často rozhoduje o motivaci klienta k terapeutické změně.

Nálezy výzkumných studií velkého počtu specifických strategií motivujících klienty umožnily vytvoření schématu těchto postupů, které posilují vytváření terapeutického vztahu na počátku či během terapie:

 

  1. Zdůraznění odbornosti.
  2. Terapeut mobilizuje důvěru v sebe jako osobnosti. 2. Terapeut podporuje důvěru v terapeutický postup. 3. Terapeut poskytuje informace.
  3. Zvyšování atraktivity.
  4. Terapeut přijímá klienta bezpodmínečně. 2. Terapeut je laskavý. 3. Terapeut je empatický.
  5. Vytváření pracovní aliance.
  6. Terapeut podněcuje aktivní spoluúčast na léčebném postupu. 2. Terapeut vyvíjí tlak. 3. Terapeut zahrnuje do léčebného vztahu třetí osobu.
  7. Pomoc s procesem změny.
  8. Terapeut stvrzuje léčebný postup. 2. Terapeut dává podporu. 3. Terapeut nabízí pomoc.
  9. Využívání změny přístupu.

 

Rozhodující význam pro vytváření fungujícího terapeutického vztahu má první terapeutické sezení. Tehdy se začínají uplatňovat přenosové a protipřenosové mechanismy, hodnotí se motivace klienta k léčbě. Velmi podstatný je způsob interpersonálního reagování. Terapeut se koncentruje na vlastní sociální dovednosti a užívá je strategicky tak, aby předcházel drop-outu a vytvářel atmosféru, ve které může „svádět“ klienta k terapii. Navádět ho k novému chování.

 

Nová výzkumné nálezy by mohly vést k silnějšímu propojení výzkumu a praxe, k lepšímu pochopení terapeutického procesu a vysvětlení specifického účinku jednotlivých fází terapeutického vztahu stejně, jako k predikci prognózy tohoto účinky za specifických podmínek.

 

Zpět